Konečně máme jarní období, kdy dny probouzí sluneční paprsky a jeden takový den bylo i sobotní ráno 9. dubna, kdy kluci z kategorie U12 šli bojovat proti náročnému a silnému soupeři, který k nám na domácí utkání zavítal z Poděbrad.

Od začátku utkání byl cítit nezkrotný chtíč po hře a touha dopravit míč do obroučky. Ačkoliv jsme bojovali jako lvi tak na silného soupeře to nestačilo a v prvním utkání jsme podlehli 27 ku 77.

Bohužel pro nás nám tam nepadali tzv. šoupáky ani tutovky, i ve střelbě trestných hodů jsme neměli přesnou ruku, dali jsme pouze 5 košů ze 14.

Ovšem v tuto chvíli musím vyzdvihnout přesnou mušku a klidnou ruku Františka Malkuse který mel 100% úspěšnost a dal 4 koše z čáry trestného hodu!!! A celkově přispěl 10 body. Hned za ním byl Viktor Procházka, který přispěl 6 body, Jakub Gregar si připsal 4 body a Kristian Laitner  společně s Adamem Rubešem a Honzou Vejdovcem po dvou bodech, David Fibír si připsal jeden bod, ovšem jeho bojovnost dokazující 3 fauly byla velmi důležitá a získal nespočet důležitých míčů.

 

 

Po přestávce nás čekalo druhé utkání, ve kterém jsme se vyburcovali k mnohem lepší a trpelivější obraně. Což vedlo ke snížení rozdílu, který nestačil k vítězství, a podlehli jsme se soupeřem 44:21.

Bohužel naše obrana nebyla bez chyb, ale snížení o 33 bodů je více než slušný výsledek.

Ani ve druhém utkání jsme nezlepšili trestné hody a jediný bod z pěti neohroženě střelil David Fibír  jako obvykle pyšnící se nezkrotnou bojovností, za kterou si vyfasoval 3 fauly a celkově si připsal v utkání i 3 body.

Ovšem ani na straně soupeře čára trestného hodu nebyla úspěšná a z neuvěřitelných 14 pokusů dali pouze dva koše.

Adam Rubeš zlepšil svoji střelbu na 8 bodů a dva skvělé doskoky a rozehrání míče rychlého protiútoku. Dále skóroval Viktor Procházka, společně s Frantou Malkusem po 4 bodech.

Parádičku si neodpustil Honza Vejdovec, který v posledních 30 vteřinách na konci utkání vybojoval míč v bedně a v kleku potvrdil staré dobré basketbalové pravidlo „když nevíš co s míčem, hoď ho do koše“ a neomylně si míč našel svůj cíl, tribuny řinčely, davy jásaly a trenéři čum… ehm koukali jako z jara 😀

 

 

V sobotu se stala i jedna věc, která stoji za zmínku a na kterou nemohu zapomenout. Na konci prvního utkání hráč Poděbrad ostře fauloval Honzu Bohatého a musel být střídán. V krátkosti co se přihodilo…

Honzík najížděl na koš a šel do výskoku ovšem hráč Poděbrad nestíhal na nohou a nastavil mu koleno, bohužel to šlo koleno na koleno a aby toho nebylo málo, Honzík šel volným pádem tím samým kolem na palubovku, na lavičku jsem ho odnášela a neměla dobrý pocit…

Naštěstí přiběhl jeden z řad Poděbradských rodičů pyšnícím se titulem MUDr., koleno mu vyšetřil a uklidnil nás.

V šatně jsme si slíbili, že to nevzdáme a pokusíme se to rozchodit a taky že rozchodili…

Honzík nastoupil do druhého utkání, sice s bolestmi, na které však velmi rychle zapomněl a rval se jako nikdy předtím.

Musím říct, že jsem na něj od té doby nesmírně pyšná, že dokázal překonat sám sebe.

 

Dagmar Malá