U12 odehrály další z řady neoficiálních utkání – tentokrát proti Slavii. Zvítězit se nám sice podařilo, pokud ovšem přihlédneme k počtu zahozených dvojtaktů, měl být výsledný rozdíl o hodně vyšší. Nelimituje nás nedostatek talentu ani tréninků, našim největším soupeřem je stále naše vlastní HLAVA. Pokud ji zapojíme, jsme schopni předvést dobrou spolupráci zakončenou košem /dnes hlavně dvojice Ema – Danča/, pokud ne, nebude už moc soupeřů, které dokážeme porazit. V těžkých chvílích nám chybí také kus odolnosti – přece jen proti mladším soupeřům ve Šmoulince se hraje hezky – nikdo nám míč nebere, nikdo nám neutíká, na všechno máme spoustu času, bohužel tady už to stačit nebude a je potřeba umět nějakou bolest nebo překážku překonat – jen tak se můžeme posouvat dál.

Je potřeba ocenit velmi dobrý výkon Kačky, která hrála na ni nezvykle odvážně 1 – 1 a aktivita se jí vyplácela, nemocná Ema ze sebe vydala nejvíc, co mohla, Hanka s Luckou se ve druhém poločase probudily, odhodily trochu přehnané zodpovědnosti a byl na ně hned lepší pohled. Škoda, že Sofi vždy předvede jednu nádhernou akci (dnes předriblování celého hřiště a zakončení košem s faulem) a pak se na zbytek utkání vytratí.

Na mladší a nezkušenější hráčky to dnes bylo těžké, přece jen jejich utkání jsou jinde, obzvlášť na Danču klademe (já) vysoké nároky a občas zapomínáme, že začala teprve v září. Každý zápas je však někam posouvá a věřím, že časem to každá z nich zúročí.